DSC_0982_001

TĚHOTENSTVÍ, POROD A RODIČOVSTVÍ – ČÁST 3. PŘÍCHOD HVĚZDNÝCH DĚTÍ NA ZEMI

Hviezdne deti šíria bezpodmienečnú lásku na Zemi

Nebeská láska, ktorá k nám skrze nich prichádza, potrebuje úctu, lásku a harmóniu.

Ich vibrácia je tak vysoká, že prevyšuje všetko doposiaľ známe na Zemi. Tieto deti prišli pomôcť matke Zemi a nám všetkým. Privítajme ich s láskou, neubližujme im. Podporme ich plný potenciál.

Tieto milujúce bytosti nás prišli učiť, alebo rozpomenúť si, ako žiť zo srdca, ako tvoriť z lásky. Ako transformovať strach, hnev, nenávisť, zlobu, zášť a všetky formy nelásky.

Prišla tá doba, ktorú očakávala planéta a ktorú očakáva celý vesmír, rozpomenutie si na našu pravú podstatu. Prechod do srdca, žitie zo srdca. Šírenie a tvorenie z lásky.

Tento čas prinesie dalekosiahle zmeny v systéme. To čo indigové deti rozobrali, hviezdne deti lásky pretvoria svojou čistotou a nevinnosťou. Láska znova rozvinie svoje kvety na Zemi a vzduch sa nasýti ich nebeskou vôňou.

Je čas na oslavy. A zároveň na prípravy a tvorivé uskutočňovanie našich srdečných želaní a túžob.

Možno ste to zachytili, a ak sa prestanete pozerať na to neproduktívne až depresívne, čo sa Vám snaží systém už nie celkom úspešne podsúvať, zbadáte jar. Zbadáte klíčiace semienka, pučiace stromy. To sa naše srdcia kolektívne otvárajú a už ich nič nezastaví.

Príchádzajú nevyhnutné zmeny v našom správaní sa k našej matke planéte Zemi, k nám všetkým navzájom. Prichádzajú zmeny v celosvetovom zriadení, ekonomike, politike, produkcii potravín. Mení sa náš prístup k spotrebe, odpadom. Úcta a vďačnosť k našej milovanej Matke Zemi sa prebúdza. Prebúdza sa potreba nového vzdelávania, nového žitia, nového tvorenia. Táto zmena začína zmenou zrodenia, rodenia našich milovaných hviezdnych detí – detí lásky.

Deti sa potrebujú narodiť v láske, s úctou, s rešpektom, v milujúcom prostredí. Mama im nesmie byť odobraná. Všetky ich funkcie aj tie nové, ktoré prinášajú, musia byť zachované pre dobro nás všetkých, pre dobro planéty a všetkých cítiacich bytostí.

V Čechách a na Slovensku sa každý rok narodí 150 000 detí, sú to nové duše, hviezdne deti. Ak sa narodia prirodzene a ich frekvencia zostane neporušená, dokážu túto vniesť a ukotviť na Zemi. Je to od nich veľká odvaha a pre nás povinnosť s láskou im zabezpečiť všetky ich potreby. Tieto duše prišli na volanie a túžbu Matky Zeme a na volanie a túžbu nášho kolektívneho vedomia.

Tehotenstvo a pôrod je začiatkom novej éry na Zemi. Slobodná a láskyplná starostlivosť je pokračovaním, ktorému sa s Deniskou budeme venovať a ktoré Vám a Vašim milovaným deťom budeme prinášať.

Náš prirodzene narodený Natai, práve dnes oslavuje svoje prvé narodeniny. S vďačnosťou v srdciach sa s Vami delíme o všetko, čo sme vďaka nášmu synovi objavili a rozvinuli. Zo srdca si želáme, aby ste vy, ktorí čítate tieto riadky, boli vo svojich srdciach, kde sme všetci spojení. Nech sa uskutoční ten plán bezpodmienečnej lásky, ktorá prúdi na našu milovanú matku Zem.

Želáme si poukázať na správnosť prirodzených pôrodov s čo nejmenším zasahovaním. Nebudeme ortodoxne podporovať domáce pôrody aj keď pre nás osobne je to najlepšia alternativa a rovnako nechceme ani strašiť a desiť nastávajúcich rodičov pôrodom v nemocnici.

Uvádzame nami zažité a autentické fakty, z ktorých si môžte zobrať pre inšpiráciu to, čo potrebujete. Fakty a pravdivosť prežitých skutočností sa nedajú poprieť. Cítíme potrebu podeliť sa s Vami o tie naše, aby k Vám prichádzajúce citlivé a láskyplné dušičky mohli so sebou priniesť celý svoj potenciál.

Na úvod malá inšpirácia od nášho obľúbeného Chalíla Džibrána

O dětech:

„Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém.
Přicházejí skrze vás, ale ne od vás.
A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.

Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky,
neboť ony mají své vlastní myšlenky.
Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším,
neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech.
Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě.
Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.
Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy.
Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko.
Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí.
Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný.“

Želáme si, nech sme Vám aj my jednou z mnohých inšpirácií toho, že skoro všetky deti sa vedia narodit prirodzene v domácom alebo inom prostredí domáceho typu.

Sme za jedno s pohľadom francúzskeho pôrodníka Michela Odenta, ktorý s láskou a starostlivosťou rozvinul nerušené prirodzené pôrody bez zasahovania a vytvoril bezpečné prostredie na svojej francúzskej klinike. V kombinácii s radostným nadšením a láskou Estelle Mayers, ktorá robila celý život osvetu pôrodom do vody, si dovolíme tvrdiť, že po uvoľnení a odbúraní strachov sa dokážu narodiť všetky deti prirodzene v „domácom“ prostredí, a tak priniesť všetok svoj potenciál bez toho, aby im bola spôsobená pôrodná trauma.

To, aký dôležitý je spôsob vstupu duše na svet, a ako to dokáže podporiť dieťa Vám priblížime na príkladoch nášho syna Nataia, ktorý má práve 1 rok.

To prečo si trúfam napísať niečo k tejto téme, je osobná prežitá skúsenosť.

Dokonca viem porovnať 2 diametrálne odlišné pôrody, pri kterých som bol.

Jeden v pôrodnici vyvolaný umelým oxytocínom (pitocin) s anestetikami, epidurálom, umelým pretrhnutím plodových obalov a nástrihom. S oddelením dieťaťa a všetkými ďalšími okolnosťami ako prudké svetlo, gumené rukavice, meranie, váženie, odsávanie. Nepríjemný a necitlivý personál na Bratislavských Kramároch.

Je smutné a prejavujeme voči takto narodeným deťom a ich matkám hlboký súcit, že boli ukrátené o „zlatú hodinu“ o hodinu po pôrode, kedy mali byť matka a dieťa absolútne nerušené.

Druhý príklad je zrodenie nášho Nataia lotosovým pôrodom do bazéna u nás doma v obývačke, keď sme boli pri jeho narodení sami dvaja s Deniskou.

Počas tehotenstva sme si liečili a odbúravali strachy zdedené po predkoch v genetike tela. Výsledkom toho bolo postupné uvoľnovanie napätia, telo akoby sa roztápalo a stávalo sa vláčnym a pripravovalo sa na pôrod. Výsledkom je bezproblémový pôrod do bazéna v obývačke bez komplikácií a natrhnutia.

Tento proces Vám autenticky popisuje Deniska na konci článku.

Ten rozdiel je tak veĺký, že sa to nedá popísať.

V ďalších odstavcoch budeme popisovať fyziologické, psychologické a spirituálne aspekty okolností, ktoré je důležité zachovať a procedúr, kterým je žiadúce sa vyhnúť.

Postupy pri pôrode ako dotepanie pupočníka a neoddelovanie detí od matiek (bonding) odporúča aj WHO. A to aj pre predčasne a cisárskym rezom narodené deti.

Dieťa by po narodení nemal držať nikto iný ako jeho matka. A dieťa by malo zostať nerušené aj s matkou, aby sa mohlo samoprisať a získať úžasné kolostrum narozdiel od glukózy z fľašky, ktorú často dávajú deťom, keď ich zoberú od mamičiek.

Samoprisatie vyplavuje oxytocín a buduje vztah medzi matkou a dieťaťom. Rovnako stimulácia bradaviek vyplavuje oxytocín, ktorý prirozdzene zavinuje maternicu a vedie k pôrodu milovanej súčasti bábätka placenty. Netreba ju nasilu tlačiť alebo vyťahovať za pupočník, to len vedie k poraneniam a zvýšenému krvácaniu, pretože sa vytvoria väčšie rany na stenách maternice ako keď sa placenta prirodzene „odlepí“.

Matka si fixuje (pečatí) do mozgu svoje dieťa. Ak o túto možnosť príde, už NIKDY sa jej z vlastnej vôle nepodarí vytvoriť s dieťaťom také puto. (tu úspešne pomáha naša terapia liečenia pôrodnej traumy a pripojenia placentárneho vedomia, ktoré toto puto znova umožní)

Detský krik, ktorý v pôrodniciach tak vítajú ako znamenie vitality, je spôsobený separáciou od matky a dieťa prirodzene kričí, jednoducho chce mamu, tak ako to príroda zamýšľala.

Ďalším dôvodom pre krik je prvý bolestivý nádych po náhlom prerušení pupočníka, pretože po narodení naďalej dýcha za dieťa stále placenta až kým nezačne dýchať samo. Takto sa môžu pľúca rozvinúť pomaly a bezbolestne. Narozdiel od okamžitého oddelenia od pupočníka, keď dieťa jednoducho MUSÍ dýchať aby prežilo bez ohľadu na bolesť. Môžme ešte hovoriť o nedostatku krvi v krvnom obehu, ktorý je nedostatočne okysličený. Ak sa odstrihne pupočník hneď po narodení, zhruba 1/3 až ½ krvného obehu zostane uväznená v placente. Skúste si sami predstaviť ako by ste sa cítili, keby Vám niekto odpustil toľko krvi.

Krv v sebe nesie aj vedomie, a týmto spôsobom je veľká časť stratená.

Keď ste mali niekedy zápal pĺúc, alebo aspoň vážnejšie zapálené priedušky, viete si spomenúť na tú bolesť akoby spálených priedušiek, či pĺúc. Tento pocit sprevádza každé dieťa, ktoré je nútené začať prudko dýchať, aby prežilo. Prirodzene, by sa mu pomaly a s citom rozvinuli pľúca a za podpory placenty by sa bez problémov pokojne rozdýchalo.

Začal sa ten radostný čas, kedy sa prebúdzame zo sna a vidíme veci, ktoré sme predtým nevideli, cítime veci, ktoré sme predtým necítíli. Vďaka za to.

Jediné, čo je k tomu potřebné, nestáť v ceste prírode a prirodzenému poriadku. K tomu patrí aj uvoľnenie napätia a strachov z tela počas tehotenstva a počas pôrodu. Tieto strachy a napätia sú v pamäti tela z nasho vlastného prichodu na svet, predchádzajúcich generácií a z toho čo sme vstrebali zo spoločnosti.

Prirodzený a krásny porod je snom a túžbou každej ženy a môžem povedať že aj muža, je to sen každej rodiny. A presne tak to príroda zamýšľala. Príroda a prirodzený poriadok nemá v úmysle komplikovať zrodenie.

Príroda je dokonalá.

Vedeli to aj ženy pôvodných „primitívnych“ kmeňov. Od tej doby, považujem slovo primitív za poctu. J Pol roka pred pôrodom si na opustenom mieste v prírode postavili chatrč, presne na účel pôrodu, kam sa samé odobrali, aby ich nič nerušilo a mohli byť sami so sebou, svojim dieťatkom a veľkou Matkou Zemou.

To náš vstup do tohto poriadku robí z prirodzeného komplikované. Keby bol problém s narodením, nemali by sme na lúke kone, srnky, diviaky, zajace, nelietali by po oblohe vtáky a v riekach by neplávali ryby, neskákali žaby a v tráve by sa neplazili hady. Nebehali by po svete žirafy, ťavy, nosorožce, slony, po stromoch by sa nešplhali šimpanzy. V mori by neplávali delfíny a velryby, tiež cicavce… Keby veľryba potrebovala k pôrodu oxytocín, infúziu s anestetikami, nástrih hrádze, epidurál, asi by tu už žiadna velryba nebola.

V dnešnej dobe sa však okrem elektrosmogu vyskytuje v pôrodníctve a v súvislosti s tehotenstvom takzvaný strachosmog. Strach sprevádza celé tehotenstvo, pôrod a aj dobu po pôrode. Je „toľko“ vecí, čo sa môžu pokaziť a treba sa ich báť, že je zázrak, že ľudia na planéte v podstate existujú.

Už len všetky možné vyšetrenia a ultrazvuky, ktoré podľa výskumov zasahujú migrujúce neuróny tak, že sa nedostanú na miesto určenia, sú škodlivé pre dieťa. Zbytočne strašia matku a keď náhodou zistia „anomáliu“ tak matku vystrašia ešte viac a zaťažia ju ďalšími obťažujúcimi vyšetreniami, nehovoriac o niektorých úkonoch ako odberu plodovej vody, ktorý môže viesť k poškodeniu plodu. Všetko je to samozrejme zbytočné, pretože z výskumov vyplýva, že takáto prehnaná „starostlivosť“ v porovnaní so „žiadnou“ nemá absolútne žiaden vplyv na to či dieťa prežije. Skôr mu tieto zásahy uškodia ako pomôžu minimálne stresovaním a strašením matky, čo má priamy dopad na dieťa. Vedomie matky je to najdôležitejšie počas tehotenstva a pôrodu a preto by mali matky dostávať len to, čo ich podporí v láske, harmónii a pokojnému prežívaniu požehnaného stavu.

„Pokazená“ plodová voda je len jeden z mnoha prípadov, prečo treba údajne pôrod urýchliť a vyvolať umelo, akoby to bol kapitalistický jogurt, ktorý sa zrazu po uplynutí dátumu spotreby na viečku pokazí. Osobne som presvedčený a tvrdia to aj lekári, že za uvoľnenie stolice do plodovej vody ( čo je dôvod jej sfarbenia na zeleno) môže zbytočný stres, kterým sú matky a cez nich ich detičky v brušku vystavené.

Predstavte si, že Vám niekto pichne injekciu oxytocínu, pretože ste tri dni neboli na veľkej potrebe a „hrozí“ vám údajné otrávenie vnútorností jedmi… Pri vyvolaných silných kŕčoch, ktoré sú tak bolestivé, že vám musia dať proti bolesti anestetiká, pomaly omdlievate a vysiluje vás to. Nakoniec Vám musia nastrihnúť konečník, pretože pri tom rýchlom vyprázdnení by vám mohlo roztrhnúť zadok až po kríže. Každý z vás chodí skoro denne na záchod a ani by vás nenapadlo absolvovať túto desivú proceduru, nehovoriac o tom, že Vám môžu dať epidurál, aby ste to necítili a tým Vám umrtvia polovicu tela. A potom z vás obsah čriev budú vytláčať nasilu. To, čo však z nás pri tomto akte vychádza, je odpad trávenia, ktorý už nepotrebujete a nebudete sa oň s láskou starať. Svojím spôsobom ho už nepotrebujete.

Pôrodná aktivistka Doris Haire, pripodobňuje podanie syntetického oxytocínu k nasledovnej analógii. Držíte dieťa pod hladinou vody a dieťa lapá po dychu. Nedovolíte mu sa nadýchnuť, len ho priblížite k hladine, aby nasalo trošku vzduchu a hneď ho ponoríte pod hladinu.

Tak pôsobia na dieťa silné kontrakcie vyvolané umelým oxitocínom. Lekári následne vo veľa prípadoch skonštatujú, že slabnú ozvy detského srdiečka a nariadia cisársky rez. To, že ho predtým vyčerpali neprimerané kontrakcie, ktoré sami vyvolali, ich ani nenapadne. My to však už vieme a vy tiež a tak sa dá spraviť zmena.

Pri pôrodoch sa však jedná o krásne zrodenie novej bytosti, plnej lásky a očakávania. Nová bytosť s očakávaním a radostou vstupuje na svet v láske, matka i otec s láskou a túžbou očakáva novú bytosť. A němalo by im nič stáť v ceste.

To čomu sa im dostáva pri narodení vo veľa nemocniciach je bolestné. Ubližuje to deťom a ich matkám. Niekedy s celoživotnými následkami, ktoré nedokážeme sami uchopiť, pretože sa nám nahrali do úplne čistej a čerstvej pamäte.

Najskôr sú deťom a matkám zobrané základné kompetencie, stanú sa iba kusom „mäsa“ v produkcii „občanov“ pre spoločnosť.

Potom sú im zobrané osobné slobody rozhodovať o sebe počas pôrodu. Poloha, medikamenty, postup, oddelenie dieťaťa, prestrihnutie pupočníka, nástrih hrádze, zbytočné vstupovanie do pôrodu a do krehkých okamihov po pôrode, zbytočnými vyšetreniami, úkonmi a monitorovaním.

Deti netreba počas prvých minút vôbec vážiť, umývať, merať, skúšať hodnoty Apgar skóre, odsávať, odoberať im krv na krvnú skupinu.

Ako som neskôr zistil náš Nataiko mal Apgar skóre 10, celý pekne ružový aj s chodidlami a dlaňami. Dokonca si myslím, že pre deti narodené v príjemnom a bezpečnom prostredí by malo byť Apgar skóre upravené na maximálnu hodnotu 15 a to by bol potom dosť citeľný rozdiel oproti pôrodom v nemocniciach kde sa dosahuje najvyššie skóre 9 pretože, pri skorom odstrihnutí pupočníka sú skoro všetky deti minimálne na perifériách fialové, pretože im chýba približne 40% krvi, ktorá nestihla dotiecť z placenty, a nemajú hneď po pôrode teplé nerušené telo svojej mamy.

Tu by som rád uviedol, že Natai nemal ešte 12 dní meno, kým ho Deniska zachytila a dětská lekárka mala čo napísať do karty. Vôbec mu nevadilo, že ho nemá, J a ani nám.

Skúste si spomenúť na Vaše meno predtým než sa narodili vaši rodičia. Starý zenový koán, pripomína našu pravú podstatu.

Sme čisté vedomie lásky, ktoré sa spojilo harmonicky s telom pre život na milovanej a krásnej planéte.

Aby som sa vrátil k textu, dokonca sme išli vybavovať doktorku a úrady až po dvoch týždňoch, pretože bolo všetko v poriadku a nám sa v polovici januára v mraze aj tak nikam s malým krásnym čerstvo narodeným bábätkom nechcelo ísť. K doktorke by sme nešli tiež, keby mohla prísť k nám domov. Aj tak jej jediný úkon bol, že nám Nataia odvážila, zmerala, vyplnila kartu a pár tlačív pre úradníkov.

Deti treba jednoducho nechať mamičkám a nerušiť posvätné okamihy zrodenia. Keď je dieťa na svete nemusí tam byť okrem matky a otca nikto, tak ako nebol nikto iný pri splodení, teda aspoň v bežných prípadoch… J Dokonca aj Ježiška nechali traja králi 2 týždne na „pokoji“…

Takto je možné plynúť a splynúť s atmosférou posvátného okamihu zrodenia. My sme si takto užívali 2 týždne v podstate sami dvaja s Nataiom až na krátku návševu priateľky, ktorá nám priniesla niečo pod zub, pretože sa nám nežiadalo ísť do obchodu a rušiť ten posvätný kľud, ktorý sa na nás zniesol.

Oxytocín je zložený z dvoch gréckych slov a znamnajú rýchle narodenie –oxús, “rýchlo”+ tókos, “narodenie“

V nemocniciach treba rodiť rýchlo, produktívne a tabuľkovo a šup šup ďalšia…

To prečo sa v nemocniciach podáva tento hormôn „lásky“, je zväčša odporným prostredím bez lásky, ktoré nemocnice bežne poskytujú. (Samozrejme existujú aj príjemné a domácky vybavené pôrodnice). To je dôvod prečo do krvi matky a dieťaťa prúdi miesto prirozdeného oxytocínu adrenalín, ktorý sťahuje telo. Do tohto komplexu stresových hormónov pichnú anestetiká a umelý oxytocín, ktorý vyvolá zbytočne silné kontrakcie.

Stačilo by iba nechať rodiacu mamičku v príjemnom, domáckom intímnom, zatemnenom, bezpečnom, uvoľnujúcom, milujúcom prostredí a pôrod prebehne sám. Telo sa uvoľní a dieťatko sa samo narodí. Dokáže to.

Sú to základné fyziologické faktory, ktoré zabezpečuje mimo iné aj náš „plazí“ mozog. Pokiaľ necíti bezpečie a istotu, nemôže prebehnúť pôrod prirodzene. Treba mu „pomáhať“. Málokoho však napadne, že sme sami vytvorili neprirodzené prostredie s neprirodzenými podmienkami, v ktorých sa rodiť deti jednoducho nedajú… Skúste sa lyžovať na tráve.

Predstavte si, že sa milujete s vašim partnerom a máte v úmysle dosiahnuť orgazmus (za pomoci prirodzeného oxytocínu) a splodiť v láske a odovzdaní dieťa. Snažíte sa úplne precítiť Stvorenie a Vesmír, seba, partnera. Privítať vchádzajúcu dušičku. Popri tom sú tam kameramani, osvetlenie, zvukári. Asistentka s klapkou. Študenti vysokej školy. Všetci na Vás kukajú a musíte sa milovať v polohe, aby bolo na kamere dobre vidno, ako penis vchádza do vagíny a ešte trochu pri tom uhýbať, aby sa k Vám dostalo čo najviac zvedavých hláv. A nakoniec, keď už by sa zdalo, že Vám to trvá moc dlho, nakoľko aj k vystreleniu spermií je potrebný oxytocín, popri infúzii s oxytocínom Vám nedočkavý lekár strčí prst do konečníka, aby zatlačil na prostatu a tak dosiahol u Vás vyvrcholenie. Vy mu zato musíte byť vďačný, bol to taký kamarátsky úkon a predsa chcel stihnúť obed. Keďže predpokladám, že väčšina ľudí nie sú pornoherci, takéto plodenie detí by im asi nevyhovovalo, rešpekt voči výnimkám, ktoré potrebujú obecenstvo pre uspokojenie.

A presne takto vyzerajú pôrody vo väčšine nemocníc. Úplne sa ignoruje základný geneticky daný pocit bezpečia, istoty, tepla, prítmia, ktoré uvoľnuje nervovú sústavu narozdiel od bzučiacich a oslepujúcich neóniek, búchajúcich upratovačiek, kričiacich sestričiek a podobne.

Planéta je dokonalá a zázračná bytosť s celým ekosystémom, to len človek nevedome zasahuje a narušuje rovnováhu.

Prirodzene sa môžu bez komplikácii narodiť aj deti, ktoré by v našom zdravotníctve riešili cisárskym rezom. Napr. komplikované polohy plodu. Dieťa vstupujúce do pôrodných ciest zadočkom alebo nohami. Prirodzene sa môžu narodiť aj deti prenášané s „akože“ pokazenou plodovou vodou aj deti väčšie ako uvádza správna tabuľka. Dokonca aj deti s inak postavenou placentou ako je bežné.

Teraz rekapitulácia Nataikovko pôrodu.

Teplý bazén, ktorý uvoľní telo. Príjemná večera s partnerom pred pôrodom. Neustále pitný režim. Žiadne obmedzenia. Slobodne telom vybraná najvhodnejšia poloha pre narodenie. V plodových obaloch narodené dieťa, čo umožnuje krásny prechod pôrodnými cestami. Pomalé nadýchnutie nášho krásného synčeka. Bez plaču, s pokojným výrazom na tváričke. Teplo, vody v bazéne, v ktorej sme ešte zotrvali pár hodín, veď vo vode plával celých 9 mesiacov. Bez umývania, váženia, merania, fotenia. Prítomný okamih zrodenia. Čakanie na narodenie placenty. Príchod placenty po 7 hodinách, nakoľko placenta ešte potrebovala svoj čas a uzdravovala Denisku. Bez násilia, bez tlačenia, bez natrhnutia. Bez žltačky, bez problémov, bez stresov.

Pri Nataikovom pôrode sa stretli pôrod do vody s takzvaným lotosovým pôrodom, kedy sa nestrihá pupočník. Dnes už vieme, že to tak má byť, že je to správne a hlavne prospešné pre všetkých. Dnes už vieme, že placenta je súčasť dieťatka, že mu dá ešte 40% krvi do krvného obehu, že keď sa neoddelí od bábätka, má omnoho väčšií obsah železa a lepšiu imunitu. Dnes už vieme, že placenta je živá a že obsahuje placentárne vedomie, ktoré sa prirodzene po 3-10 dňoch po prirodzenom odpojení spojí s dieťaťom. Dnes už vieme, že je to prirodzené a to najlepšie pre dieťa, keď sa môže samo postupne vtelovať na svet, rovnako ako keď necháme zomretých ľudí 3 dni v kľude, aby vedomie mohlo z tela odísť pred spopolnením alebo pochovaním. Je to úplne rovnaká analógia. Vstup na svet a odchod zo sveta. Prvý nádych a posledný výdych.

Ako plynie z dlhoročných výskumov Michele Odenta, prenatálne obdobie, obdobie pôrodu a prvé okamihy po pôrode určujú našu schopnost milovať seba a druhých. A to je kvalita, na ktorej závisí celý náš život. Pretože ak nemilujeme seba, nemôžme ani druhých.

Naša milovaná planéta, ktorá nám poskytuje všetko, čo denne chytíme do rúk, potrebuje našu lásku a vďačnosť. Naša milovaná planéta nás potrebuje. My bez našej milovanej matky Zemi nedokážeme žiť. Správne pôrody, naša sebeláska rozvinie lásku k druhým a Matke Zemi.

Denisa: Troufám si říct, že celý porod začal už s mým otěhotněním. Celou tuto dobu vnímám jako velmi intenzivní, hlubokou a zázračnou proměnu, vrcholící narozením našeho nádherného synáčka. Na to, jak bude probíhat samotný porod má vliv celý průběh těhotenství. O našem těhotenství a porodu jsme již psali mnohé a je možné si vše přečíst na našich stránkách. Zkusím teď přiblížit pár důležitých prožitků a zjištění bez příliš velkého rozepisování. Tento článek by měl být pro všechny maminky a tatínky, ať už ty, které jsou zaměřeni velmi prakticky a potřebují fakta, tak pro ty, které vnímají celý proces zrození lidského života jako jeden velký zázrak a dokáží vnímat i to, co je za fyzičnem.

Podotýkám, že na začátku těhotenství mě nenapadlo, že bych měla rodit doma a ještě ke všemu jen sama s mým milovaným partnerem. Cítila jsem však, že porod v porodnici je pro mě velmi traumatizující představa. Období těhotenství bylo velmi silným přerodem pro nás oba s Filipem. Vnímala jsem své tělo víc než kdy dřív, žasla nad tím, s jakou rychlostí se mění a že bez toho, aniž bych jakkoli zasahovala, se uvnitř mě vyvíjí nová bytost. Záměrně píšu bytost, protože nejde pouze o malé lidské tělíčko, ale o nekonečné vědomí, kterou tato bytůstka je a které chce přinést sem na Zemi. S touto nádhernou dušičkou jsme komunikovali celé těhotenství, moc jsme se na ni těšili a vnímali její sílu. Celé těhotenství jsem se cítila skvěle, byť jsem čelila názorům a přesvědčením zvenčí ohledně toho, jak mi bude špatně, jak budu unavená, jak budu jíst za dva, budu mít chutě atd. Jako nastávající maminky musíte být hodně naladěny samy na sebe, na svá těla a miminka, abyste s lehkostí, důvěrou a vnitřní jistotou tato přesvědčení a zkušenosti spousty generací před vámi, prošly. Jediné, na čem záleží je to, jak se cítíte vy samy. Každá nastávající maminka, nesoucí ve svém lůně nový život, je skutečně požehnanou ženou. Může cítit podporu celého Stvoření – sílu Matky Země, se kterou se cítí být blíž, než kdykoli jindy a moudrost celého Vesmíru – Zdroje, na kterou je tak dokonale ta malá bytůstka v ní napojena. Gynekoložku jsem si našla až v pátém měsíci těhotenství. Za celé těhotenství jsem neabsolvovala žádná vaginální ani ultrazvuková vyšetření, žádné testy ani jiné běžné kontroly, které jen přispívají k větším stresům. Cítila jsem že je vše v pořádku a že čím víc si toto období „nechám pro sebe, pro nás“, čím víc si ho užiju a budu vnímat, tím víc dokážu celé toto období uchopit a v lásce a úctě prožít. Je to ohromná příležitost pro své vlastní znovuzrození. Mít možnost být tou, skrze kterou se porodí nový život.

S Filipem jsme uzdravovali mnohé, co se týká nás samých, našich vztahů a posléze i naše vlastní příchody na svět. O tom jsme už velmi podrobně psali: (http://bytvsrdci.org/tehotenstvi-porod-a-rodicovstvi-cast-1-uvod/, http://bytvsrdci.org/tehotenstvi-porod-a-rodicovstvi-cast-2-poceti-a-tehotenstvi/, http://bytvsrdci.org/rozhovor-s-nami-na-tema-vedome-tehotenstvi-a-lotosovy-porod-v-zarijove-vitalite/)

Čím víc se blížil porod, začaly se objevovat i strachy, které se týkaly fyzické bolesti, natržení a dalších běžně velmi diskutovaných témat. Sama jsem si za celou dobu těhotenství nic nepřečetla, nešlo to. Cítila jsem se natolik dobře, že jsem neměla potřebu vyvolávat nějaké strachy a číst fóra na internetu. I tak ke mě jednoho dne přišla obava z natržení hráze při porodu. Když jsem se ptala na svůj porod mámy, příliš si z něj nepamatovala, řekla, že byl asi v pohodě. Přece jen však řekla, že měla bolestivý hematom po nástřihu a nemohla měsíce sedět. Je neskutečné jak moc se do nás zapíše náš samotný porod a to, jak se naše matka cítila, co prožívala a z čeho měla strach. Když jsme začaly tuto obavu uzdravovat, zjistili jsme, že má hráz byla skutečně uvolněná pouze na 30%. Věnovali jsme tomuto strachu láskyplnou pozornost a léčili ho, dokud jsem necítila skutečné uvolnění a propuštění.

Snažili jsme se v průběhu těhotenství hledat způsoby, jak porodit jinak než v nemocnici. Navštívili jsme porodní dům ve Vídni, navštívili porodní bábu, volali s porodní asistentkou, která chodí k domácím porodům, vše však mělo nějaký háček. Nakonec nám přišla do života žena, doslova pár dnů před porodem, co chodí k domácím porodům. Moje důvěra v sebe, své tělo a hlavně důvěra, kterou nám dával náš ještě nenarozený syn byla tak ohromná, že jsem si už byla téměř jistá, že chci být při porodu jen se svým partnerem. V klidu a teple domova nerušeně od okolního světa, s krásnou hudbou, napuštěným porodním bazénem s teplou vodou. Cítila jsem, že tento okamžik, který se blíží, je tak posvátný a tolik podporován celou přírodou, celým Stvořením, že ho chci uchopit tak přirozeně a opravdově, jak jen jsem schopna.

Cítila jsem, že mé tělo ví, co dělá a že mě povede. Zároveň jsem věděla a cítila, že i naše děťátko přesně ví, co má dělat a na mě je, abych mu umožnila hladký porod bez toho, aniž bych mu v tom jakkoli bránila a na sílu pomáhala. Celý porod od prvních slabých kontrakcí trval asi 3 hodiny. Nemohla jsem ležet a spát a začala cítit, že se něco děje. Napustila jsem si vanu a skutečně brzy zjistila, že se nejspíš porod započal. Kontrakce se rychle stupňovaly a já jen umožnila svému tělu, aby bylo, co nejvíc uvolněné. Z úst mi při kontrakcích vycházel hluboký zvuk aaaa… Všimla jsem si, jak mi tyto zvuky velmi pomáhají k ještě většímu uvolnění a hladšímu přijetí těchto tlaků. Opět se tyto zvuky objevily zcela samy bez toho, aniž bych se do nich sílila nebo věděla, že je dobré si s nimi pomáhat. Do porodního bazénu v obýváku jsem už musela jít po čtyřech. Vím, že mě rušil jakýkoli dotaz, zkrátka logická část mozku v tu chvíli dala STOP a nastoupila jeho velmi instinktivní a intuitivní část. Hledala jsem si vhodnou polohu, nakonec jsem zjistila, že je mi nejlíp v kleče opřená rukama o hranu bazénu. Pamatuji si jen velký tlak a to, jak jsem se jen vědomě snažila povolovat a otevírat. Vůbec jsem netlačila ani nedýchala na sílu. Cítila jsem velmi jasně, že mé tělo a děťátko ví. Mé tělo stejně začalo naprosto samo do silnějších kontrakcí pomáhat, jen jsem sledovala, co dělá. Nebylo to řízené hlavou a mou vůlí. Pamatuju si to rozhraní, kterého se dotkne každá žena, pakliže rodí zcela přirozeně, kdy se ocitáte na rozhraní tohoto a jiného světa. Pamatuji si, že jsem zažila něco jako smrt. Ten okamžik, kdy cítíte, že odcházíte, kdy se odevzdáváte tomu velkému tlaku a máte pocit, že se jedná o váš poslední moment. Je to úžasná paralela, protože po každé smrti zase nastává znovuzrození a tím porod nepochybně na všech úrovních je.

Mé tělo fungovalo na jakéhosi autopilota, v tu chvíli jsem byla jen já, vše ostatní přestalo existovat. Najednou Filip řekl, že cítí hlavičku, nahmátla jsem a opravdu. V ten moment už šlo vše tak hladce… cítit po devíti měsících kousek z těla vašeho milovaného dítěte je nádherná věc a jakýkoli tlak či známka bolesti je v tu ránu pryč. Ta ohromná vlna lásky, která vás zaplaví pohltí a obejme veškeré možné fyzické nepohodlí. Na další kontrakci vyklouzla hlavička. Nataiko byl v plodovém obalu a Filip viděl, jak spokojeně s úsměvem na tváři a zavřenýma očima si naše miminko hoví. Na další kontrakci děťátko krásně vyklouzlo ven i s plodovým obalem, který prasknul až cestou, kdy plul k Filipovým rukám. První, co jsem viděla byl malinký pipíček, takže jsem hned řekla, je to kluk! J Filip mi dal Nataika ihned do náruče a společně jsme zůstali ještě chvíli v bazénu. Nataiko neplakal. Koukal svýma velkýma očima kolem. Pusou jsme mu vysáli trošku tekutiny z nosánku a já jsem ho nepustila z náručí. Byl tak nádherný, růžový, měl velké ručičky a nožičky a na to, že byl i poměrně malé miminko, měl velmi vyvinuté svaly. Moc dobře věděl, když trénoval v bříšku, že bude svoje svaly skutečně k vlastnímu porodu potřebovat. Na placentu jsme čekali asi 7 hodin. Stále jsem měla Nataika v náruči a to už se mezitím i sám připlazil k prsu a papal. Zjistila jsem, že tlačení do menších kontrakcí, které probíhají v těle, aby se ještě porodila placenta je také víceméně na obtíž a spíš brzdí celý akt. Placenta poté, co jsem vyprázdnila močový měchýř, sama vyklouzla do Filipových rukou. A tak byl na světě náš syn kompletní. On i jeho součást – placenta – strom života – matka matek – byli u nás stále spolu tak, jak tomu bylo celých devět měsíců v bříšku. Nataiko byl klidný a spokojený, držel si pupečník a my jsme se postarali s veškerou úctou a láskou i o jeho právoplatnou část. Dalších 7 dní bylo těch nejkrásnějších v životě. Byli jsme jen my 4 – já, Filip, Natai a Placentička. Ty dny byly skutečně požehnané, posvátné a klidné. Vnímali jsme všechny energie a to ohromné, co se kolem nás dělo. Tolik vděčných bytostí Země i Vesmíru, aby podpořili tento zrod nového človíčka a poděkovali za toto jedno kompletní narození. Jsme tolik vděční za možnost takového porodu a to, že jsme byli tolik podporováni. Nataiko se k nám postupně vtěloval a po 7 dnech a 7 hodinách se rozhodl, že už je tu v plné velikosti a síle. Že z placenty všechno jeho vědomí prošlo do jeho nádherného tělíčka a rozhodl se sám tento nejdůležitější a první vztah ve svém životě ukončit. Měl čas se s touto milovanou bytostí rozloučit a my také. Podíval se na mě, brknul si ručičkou do uschlého pupečníku a bylo. Opět bez pláče a zcela přirozeně. Ihned bylo vidět, jak Natai v celé své celistvosti funguje na Zemi – zkrátka BYL TU – OPRAVDOVĚ, V PLNÉ SÍLE A SE VŠÍM POTENCIÁLEM, KTERÝ PŘINÁŠÍ. Co se týká mého zotavování, probíhalo tak přirozeně. Při porodu se nekonalo žádné natržení ani poranění. Získala jsem úplně jiný vztah ke svému tělu, jsem mu tolik vděčná a cítím k němu ohromnou lásku. Při každém sprchování po porodu jsem ho natírala olejem a znovu a znovu mu děkovala a nevěřila, jak rychle je zpátky ve formě. Krvácení po porodu trvalo asi jen 2 dny a nikterak silně. Bříško bylo za pár dní jako dřív. Vnímám teď své tělo mnohem ženštěji. A mezi námi děvčaty: má jóny a celé tělo prožívá milování ještě intenzivněji než před porodem. Ta energie je ohromná a proudí celým mým i Filipovým tělem. Tohle nám však nikdo neříkal. Známe jen to, že nás nastřihnou a s mrknutím oka na našeho partnera zašijí, abychom byli tam dole užší a muži tak z toho něco měli. Je to paradox za paradoxem a svírá mi to srdce, když vidím, jak to nepřirozené, bolavé a traumatizující se stalo standardním a běžným, a to přirozené se považujeme za alternativní a nezodpovědné. Vy nejlíp víte, jak se cítíte. Nepoví vám to za vás žádný přístroj ani odborník.

Ach, milované ženy, je toho tolik… To zásadní, co bych vám však chtěla říct po prožité zkušenosti je to, že pokud umožníte svému děťátku narodit se naprosto přirozeně tak, jak to zamýšlela celá Příroda a Stvoření, dotknete se své vlastní velkolepé síly a tu vám už nikdy nikdo nevezme. Otevřete a aktivujete v sobě sílu Matky… sílu Matky Země, která sídlí uvnitř vás. Sílu svého těla a ducha, sílu své intuice a svých instinktů. To vám nedá žádná kniha ani seminář. Tohle je dar, který je tu k dispozici každé ženě, aby se mohla znovu spojit sama se sebou, se svou silou, která je ukrytá v břiše. Už nebude tak jednoduché vás jakkoli zmanipulovat a vaše zakořenění a ukotvení na Zemi bude skutečné. Začnete vnímat a cítit Matku Zem a ucítíte vděčnost za svůj vlastní život a za její neutichající a vyživující podporu. Začnete vnímat, že vy jste touto rodící a vyživující silou, uvědomíte si, jak moc jste se Zemí jako ženy spjaté a jak cenné je obnovit tento vztah a spojení, které vám po takto prožité zkušenosti už nikdo nevezme. Je to ohromná cesta k sebelásce a sebe-přijetí. Přijetí sebe sama spolu s ohromnou vnitřní, hlubokou a láskyplnou silou, která ve vás od přírody je, která se nikam nevytratila, jen čeká, až se jí znovu dotknete a vezmete si ji, protože je vaše. Je tam a čeká na vás. Tím nejvíc prospějete sobě a hlavně svým dětem a celému vašemu okolí, celému světu.

Nesnažíme se přesvědčovat vás, abyste rodili doma a samotné. Vypovídáme jen o tom, co jsme sami prožili. Co jsme zažili ve svých tělech, co jsme si umožnili, když jsme následovali to, co z hloubi srdce a těla cítíme, čeho jsme se dotkli a jak moc to ovlivnilo náš další život. Tohle byla naše cesta a jsme za ni neskonale vděční. Pokud se budete cítit bezpečně v porodním domě, v nemocnici nebo s porodní asistentkou, dulou, porodní bábou doma, vše je v pořádku. Dělejte to, co cítíte a vězte, že zvlášť v tomto požehnaném stavu, budete přesně vědět, co to je. A to přes všechny koncepty a plány, které jste si kdy ohledně svého těhotenství a porodu vytvořily. Důvěřujte si a důvěřujte síle přírody, která se ve vás aktivuje víc než kdy jindy.

Milí muži, buďte podporou a klidným přístavem pro své ženy. Podpořte ji, ať se rozhodne jakkoli, protože ona nejlíp cítí a ví, co je pro ni a pro děťátko správné. Je v požehnaném stavu, je v napojení na celé Stvoření, na všechny síly přírody. Je touto silou. Buďte vděčni, že můžete být u toho a prožít i takto zprostředkovaně a opravdově i vy své vlastní znovuzrození. Umožněte to své partnerce a umožněte to sobě.

Milovaní budoucí rodiče, umožněte svému děťátku přijít na svět v jeho plné síle a potenciálu, který nese. Nechť je vám inspirací a cestou k vašemu příchodu k sobě sama, k tomu, kým skutečně jste. S láskou vám tato nová bytost bude svítit na cestu jen tím, že JE.

S láskou,

© Filip, Denisa, Natai

Poznámka k šíření textu: Tento článek je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně zdrojů s aktivními odkazy. Děkujeme, My3

Filip, Denisa, Natai

Filip, Denisa, Natai

S láskou, Filip, Denisa, Natai