maxresdefault

Těhotenství, porod a rodičovství – Část 2. Početí a těhotenství

Milí Přátelé,

pokračujeme ve svém psaní a sdílení naší osobní cesty týkající se těhotenství, porodu a rodičovství.

Celé toto období nám ukázalo naše směřování a postupně nám odkrylo pochopení a význam našich prožitků. Především to, jak můžeme pomoci sobě a našemu přicházejícímu synovi, abychom se spojili se Sebou, s Matkou Zemí, vzali si zpět plnou sílu své duše a pocítili celý svůj potenciál, s kterým jsme původně přicházeli sem do tohoto života. A to hlavní, abychom dokázali tuto sílu a potenciál vnést do každodenního života a realizovat ho. Díky této cestě, na které jsme už 17 měsíců, díky její hloubce, síle, opravdovosti, upřímnosti a díky tomu, že ji prožíváme ve svých tělech s dokořán otevřeným srdcem a myslí, teď můžeme být i vašimi průvodci a otevřít vám dveře k vašemu vlastnímu shledání se svou podstatou – s tím, kým skutečně jste v celé vaší celistvosti a kráse. Jsme plně podporováni a vedeni Matkou Zemí, jejími bytostmi i celým Vesmírem, abychom tak činili. Cítíme to každý den a s vděčností a v lásce tyto dary přijímáme a nabízíme dál.

Jste u nás vítaní, vy všichni s upřímnou touhou a přáním srdce uchopit v tomto životě, v této realitě vše, čím jste.

Filip: To, čo sme my pocítili ako našu vnútornú túžbu je uskutočnenie plného potenciálu našich duší. Tá túžba sa rozvíjala a konkretizovala počas tehotenstva, vyvrcholila s pôrodom a spojením s Matkou Zemou a jej svetelnými bytosťami.

Túto túžbu sme vyjadrili znovuspojením s placentárnym vedomím s „vesmírnou“ časťou našej duše. Po tomto znovuspojení cítime neustály prílev energie, tvorivosti a cítime veľkú túžbu a vnútorné pohnutie sprostredkovávať toto znovupripojenie placentárneho vedomia.

Kým sa posunieme ďalej v procese nášho tehotenstva, pôrodu, rodičovstva, radi by sme zdôraznili a upozornili na to, čo všetko sa skrýva za neobyčajným darom, ktorý sme všetci dostali práve cez tehotenstvo, pôrod a rodičovstvo.

Každý z nás svojim spôsobom hľadá v živote zázraky, predurčenie, potvrdenie existencie nehmotného sveta, alebo formu akejkoľvek komunikácie s ním. Patria k tomu rôzne formy cvičení, terapií, seminárov, techník jemnohmotnejšieho vnímania reality. Svojím spôsobom hľadáme vonku „niekoho“ alebo veľké a správne „niečo“, čo nám potvrdí našu cestu, povie nám ako ďalej. Hľadáme neustále niekoho, kto nám našepká, ako je to vlastne s tým životom a čo tu vlastne na tej planéte tých vymeraných xy rokov robiť.

Deti narodené neodstrihnuté (lotosový pôrod) túto potrebu nemajú. Sú spojené s vesmírnym vedomím a vedia sami v sebe, že sú správne a že to, čo cítia, je pravda. Vedia, že to, čo chcú, chcú oni sami. A to čo chcete vy, chcete vy. Nenechajú sa zmanipulovať ani oklamať hraným úsmevom. Presne Vám odzrkadlia ako to v sebe máte, aj keď si to nepřiznáte ani sami pred sebou.

Je užitočné si uvedomiť, že keď sme kedysi dávno tvorili tento systém v ktorom teraz žijeme, tvorili sme ho tak, aby nebolo možné ľahko z neho vykĺznuť. K tomu patrí aj zaužívaný systém toho, ako sa prežíva tehotenstvo a ako prebieha pôrod a následná „výchova“ detí.

K tomuto systému patrí aj „odstrihnutie“ od vesmírného vedomia a od vedomia Matky Zeme. V takejto konštelácii sa naozaj môžme cítiť ako stratení. Takto „odstrihnutí“ a „správne spoločensky“ vychovaní s umlčaným hlasom duše sa môžme v podstate bez odporu „zaradiť“ do spoločnosti a fungovať. Hlas duše je tak oslabený a potlačený, že už iba vo výnimočných prípadoch dostane šancu prebiť sa cez materialistické frekvencie vedomia. Táto strata rovnováhy si následne berie svoju daň rôznymi druhmi ochorení fyzického tela, aby bola zjednaná náprava smerom k duši a jej túžbam.

Denisa: Je to proto, že právě skrze tělo k nám promlouvá naše duše, naše nejniternější já. A je to právě skrze tělo, protože tělo vnímá a cítí každý. Ať už je hluboký materialista nebo zarytý „spiritualista“, který hmotu odmítá. Nikdo, byť se snaží sebevíc, nemůže své tělo ignorovat delší dobu. Ono vždy bez výjimky odzrcadlí přesně to, jak na tom SKUTEČNĚ jsme. Není na to třeba žádné velké spirituality, abychom tento fakt přijali jako skutečnost.

Filip: Je dôležité si uvedomiť, že tento systém sme kedysi vytvárali, aby fungoval presne tak ako funguje, aby z ľudí boli stroje odstrihnuté od svojho pôvodu a bez kontaktu so svojou dušou a bolo ľahké vmanipulovať ich práve tam, kam je treba. Nie je to žiadne milosrdné reinkarnačné zabudnutie, ale chladnokrvne premyslený a uskutočnený plán, na ktorom sme sa všetci podielali.

Každé vychýlenie z rovnováhy, priťahuje riešenie smerujúce k rovnováhe.

A aj následkom tohto požehnania sme prišli na to, že je možné spojiť toto pretrhnutie a je možné uvoľniť toto zabudnutie.

Vieme umožniť znovuspojenie prerušeného placentárneho vedomia. Na toto spojenie čaká Matka Zem a celé Stvorenie, pretože je to pre nás všetkých priestor byť tým, kým skutočne sme.

Denisa: A nejen to, tím, že se znovu spojíme se svou ztracenou částí, učiníme tím ohromný dar nejen pro sebe, ale pro samotnou Zemi. Ona se těší z našeho ukotvení, z naší důvěry k ní. V momentě, kdy se s ní dokážeme plně spojit v lásce tím, že najdeme své placentární vědomí, které tu někde v prostoru energeticky stále je a spojíme se s ním, můžeme na Zemi přinést celou svou krásu, celý svůj potenciál, s kterým jsme sem původně před naším porodem přicházeli. Nastane propojení našeho vesmírného vědomí se Zemí. Ukotvíme ho v sobě a skrze tělo v Zemi. Z toho se Celá Země a její bytosti ohromně těší. Nejen, že jí to přináší naši původní energii, kterou ji my lidé můžeme dát, ale také tím, že si nás dokonale „načte“, nás může podporovat v našem životě tu. Pozná naši opravdovou a původní esenci a vnímá ji jako velký dar pro sebe samu, který chce opatrovat a pečovat o něj s láskou. My sami pocítíme ohromnou vděčnost za svůj život, za Matku Zemi a láskyplné spojení s ní. Dalo by se o tom psát hodně. Je to jako když se vaše chodidla spojí hluboko se Zemí a přitom se napojíte na svou původní vesmírnou část až do samotného Stvoření. Jako když se vytvoří světelný sloup, který prochází skrze vás do nekonečného prostoru nahoru i dolů. Jako, když se rozsvítíte a vaše světlo je vidět z nekonečného Vesmíru i hluboko v tmavé hmotě Země.

Filip: To, čo sme pochopili s tehotenstvom a narodením nášho syna, je neuveriteľná sila a integrita, ktorú sme cítili. Hlbšie sme to pochopili po pripojení našich placentárních vedomí. Teraz cítíme hlboké spojenie so Zemou ale aj s Vesmírom. Cítíme vnútorné hnutia, ktoré sú pravdivé a sú naše.

Vieme jednoznačne vnútorne rozlíšiť, čo chceme a čo nechceme. Nie je to len kognitívna – rozumová zložka, je to hlboké vnímanie celou bytosťou, čo robiť, kam ísť. Takto sme vedení tou silou života-vedomia, ktorú „má“, ktorou je, každý z nás.

Vraví sa, že si niekto myslí, že je „pupok“ sveta. Náš pupok je naozaj pupkom sveta. Je to spojenie so všetkým, čo je. Cez pupok sme boli spojení s našou pozemskou matkou prostredníctvom placenty – našej vesmírnej matky. Z pupku vychádza strieborná šnúra života, cez pupok je napojené naše astrálne telo a počas spánku cestuje. V pupku je centrum, vôle, tvorivosti, emócií, života, sebavyjadrenia, prejavenia v tomto světě.

Denisa: Vytvoření znovu-spojení se svým placentárním vědomím, umožňuje větší víru v sebe sama, ve své schopnosti a svou správnost. Nenecháme se manipulovat lidmi a okolnostmi a následujeme „svou“ cestu, kterou v hloubi srdce cítíme. Neděláme už věci na úkor sebe, abychom vyhověli okolí. Do té doby to byla naše „druhá přirozenost“ a víc a víc se jakýkoli krok proti sebe sama a tomu, co jsme cítili, odrazil na našem zdraví, ztrátě energie i hmoty. Tělo bylo opět našim největším přítelem a velmi jasně nám zrcadlilo to, jak se věci mají.

S každým takovým krokem „mimo sebe“ jsme věděli, co jsme původně cítili, než jsme se tak rozhodli. Uvědomovali jsme si, co nám říkalo tělo, co nám šeptalo srdce a pocity. Naučené a převzaté programy se však nevzdávaly snadno. Každý takový krok, byť vedle, byl velkým požehnáním, abychom si znovu a znovu uvědomovali sebe a své původní pocity. S našimi prožitky a napojením na naše placentární vědomí už dokážeme v těchto situacích mnohem jasněji odlišit, co je program mysli, byť je sebevíc automatický nebo rafinovaně skrytý, a co je naše vnitřní touha. Nejen to, máme dost síly, abychom následovali to, co skutečně cítíme. To je to, co Země a celý Vesmír podporuje. Když jsme ve svém srdci, ve svém úžasném těle, zakotveni na této krásné Zemi, vše na ní nás podporuje a těší se. Pokud bych měla nazvat, co je „posláním“ každého z nás. Pak je to právě tohle: Být ukotvený ve svém těle, ve svém středu – ve svém srdci tu na Zemi a být věrný sám sobě a tomu, co cítím (v každou možnou chvíli, kdy jsem toho schopen). Přinášet Nebe na Zemi skrze sebe a své tělo tím, že zkrátka JSEM. OPRAVDOVĚ A SKUTEČNĚ JSEM.

Naše léčení znamená otevření dveří, do kterých můžete vstoupit a uchopit postupně vše, čím jste. Každý den se vám budou objevovat témata, které je třeba dát do harmonie, a které vyžadují změnu vašeho jednání a myšlení. Díky uvědomění si své podstaty, síly a potenciálu pak začnete jinak jednat, otevřou se dveře pravdivé vnímavosti a začnou opadávat iluze, které nám brání žít ze srdce. Můžete začít ve svém životě dělat změny, které jsou v souladu s touhou vašeho srdce a ne postavené na očekávání druhých. Je vytvořená půda pro každodenní řešení a stávání se sebou samým ve své opravdovosti.

Zjistili jsme a cítíme, že to, co je skutečně důležité, je početí nového života v hluboké lásce. V hluboké lásce jeden k druhému, v úctě a vděčnosti za vztah, který s partnerem máme.

Není třeba následovat jakákoli doporučení či rady, jak počít dítě, za jakých okolností, jak moc být vědomí až po to, co jíst a pít. Otevřená srdce, láska, vděčnost a harmonie jsou tou nejlepší půdou, na kterou může vstoupit nový Život. Proč bychom se měli milovat hluboce a s láskou jen tehdy, když se chystáme počít dítě? Proč bychom neměli být přítomní a v srdci vždy, když se s partnerem milujeme a nechat na děťátku, kdy k nám přijde?

To, jak k celému těhotenství přistupujeme, jak ho vnímáme a cítíme, odráží jeho celý průběh. V jakém naladění jsme, čím se zabýváme, na co myslíme, to vše má velký vliv na to, jak se v těhotenství cítíme. Zjistili jsme, že nejen početí je záležitost obou partnerů, ale i těhotenství a následně porod a rodičovství.

V naší kultuře máme zakódováno, že těhotenství a porod patří jen ženám.

Filip: Možno keby skutočne patril ženám, bolo by to ešte relatívne dobré. V našej spoločnosti existuje predstava, že tehotenstvo a pôrod patri dokonca výhradne do ambulancie a nemocnice, pôrod má aj svoje označenie ako diagnóza O80-O84.

Ak by sme to zveličili, systém vnímania tehotenstva, pôrodov a „výchovy“ detí sa svojím spôsobom nelíši od klietkového chovu sliepok. Stretnúť bio dieťa a bio rodičov, prípadne aspoň dieťa z voľného výbehu je presvetlením dňa. Požehnaním je, že vplyvom posunu vedomia si čoraz viac rodičov uvedomuje, že vyrástli v klietkovom chove a snažia sa pre svoje deti zabezpečiť aspoň voľný výbeh. :-)

Denisa: Ono je to spíše tak, že už samotné děti odmítají v takových klecích být.

Žena je sice ta, která dítě nosí ve svém lůně a která ho nechá skrze své tělo porodit, avšak muž má při tom všem stejně důležitou úlohu. Celé toto období stejně hluboce ovlivňuje i muže a je pro něho stejně tak důležité a ohromně transformační. Z vlastní zkušenosti vím, jak je důležité, aby muž ženu podporoval, byl jí ochráncem a vytvořil bezpečný prostor. Filip byl celé těhotenství při mě, pečoval o mě a těšil se z nově přicházejícího života. Můj milovaný mi byl oporou, bez které by celé mé těhotenství bylo poloviční. Vnímal krásu, která šla z mého nitra a já jsem to skutečně cítila. Cítila jsem se jako Bohyně. Žena těhotná je skutečně žena požehnaná. Síla dušičky uvnitř jejího lůna, která je ještě dokonale napojená na celé Stvoření, září skrze ní ven. Žena, která těhotenství takto vnímá a je v něm opravdu přítomná a v lásce, doslova září a je pod velkou ochranou.

Filip: Zrod nového života je darom pre oboch rodičov, je to obrovský dar prebudenia najma pre nás mužov, ktorí máme tendenciu byť viac v hlave ako v spojení s matkou Zemou a svetom srdca a jeho hlasu lásky. Ja som v hľbke duše cítil spojenie s našim synom a cítil som vnútornú túžbu vytvárať a udržiavať priestor bezpečia. Priestor bezpečia, do kterého Deniska každým dňom vlievala hlbokú lásku. Vo mne osobne, a myslím že môžem hovoriť za nás oboch s Deniskou, vznikla túžba zdielať vnímanie tohto daru, ďalším párom, rodičom, budúcim rodičom, starým rodičom, deťom.

My sa rozhodujeme každý deň ako budeme žiť náš život a aké energie budeme sprostredkúvať našim deťom. Našou túžbou s Deniskou je, aby sa na svete rodilo čo najviac detí v láske s úctou, vďakou k Matke Zemi, jej bytostiam, vesmíru, placentám a placentárnemu vedomiu.

Tehotenstvo je požehnaný čas, je to akoby zamilovanosť na druhú. Je to ten čarovný čas, keď sa Nebo a Zem otvorí a do života budúcich rodičov vstúpi zázrak. Stačí sa len uvoľniť, nechať sa unášať prúdom života a svetla. Stačí odovzdať pár strachov, očakávaní a obáv a užívať si zázrak z prvej rady.

Denisa: Už od samého počátku těhotenství jsme silně vnímali různá přesvědčení a programy, které jsou uvnitř nás po generace zakódované. (Bude ti špatně, budeš zvracet, budeš mít chutě, budeš unavená atd.) Když tohle nastalo, vždy jsem musela být opravdu přítomná a uvědomit si, co je mé a co ne. Vnímat své tělo a své pocity a ty brát jako svou pravdu.

Bylo pár dní, kdy jsem nevěděla, co jíst a kdy mi bylo trošku nevolno – to bylo vše. Žádné zvracení, žádné chutě, žádné fyzické problémy, žádné jedení za dva. J Ta přesvědčení jsou v okolí tak silná, že je třeba být opravdu v sobě, v těle, spojená se sebou a s novým životem, abych dokázala všechny projevy zvenčí vnímat s nadhledem bez potřeby boje či přesvědčování, že to cítím a mám jinak.

V těle se začne vše měnit ohromnou rychlostí. Celý tento stav je doslova požehnaný. Aniž bychom do něj jakkoli zasahovali, uvnitř nás se začne tvořit nový život. Je to jako Stvoření celého Vesmíru. Stáváme se užaslým pozorovatelem a zároveň jsme jedním z hlavních aktérů celého toho posvátného procesu. Od samotného počátku jsme to tak oba vnímali. Zpětně vidím, jak pro mě bylo ohromně důležité, že jsem ho stále cítila při sobě, že jsem cítila jeho lásku a podporu.

Po pár dnech či týdnech od početí začaly vyvstávat u každého z nás různé bloky, strachy, traumata. Týkalo se to našeho dětství a našich zraněných vnitřních dětí. Vše, jako by se najednou rozhodlo, že chce být viděno. S napojením na Nataika v bříšku jsme věděli, že i on nás silně podporuje v tom, abychom využili této příležitosti a to, co dokážeme, abychom se snažili přijmout s otevřeným srdcem, uzdravit a propustit.

Záleží, jak moc se dokážeme celému potenciálu, které těhotenství nabízí, otevřít. Jak moc jsme připraveni jít do míst, která nejsou příjemná a která můžou i bolet. Pro mě však vědomí, že mohu uzdravit mnohé věci, které pramení z mého dětství a dokonce ty, které jdou generace zpět, abych je už nemusela předávat svému dítěti jako náklad a zátěž, bylo prioritou. Nejen vědomí toho, že to dělám pro své dítě, ale taktéž to, že mohu tohoto období využít na svou vnitřní přeměnu a uzdravení svých bloků a programů. Vnímala jsem to jako ohromnou příležitost pro sebe a řekla Filipovi, že se tomu celému, co přichází, otevírám s vědomím, že může vyvstat cokoli. Filip to cítil stejně tak.

Tak jsme s NAŠIM těhotenstvím začali ještě více poznávat své vnitřní děti, které byly někdy hodně bolavé, ustrašené a ublížené. I náš celý vztah se otřásal v základech a bořil vše, co nám nesloužilo. Vše, co nám ještě bránilo být k sobě otevření, důvěřovat si a kde se nám ještě ze samé bolesti uzavírala srdíčka. Celé nás to vedlo k tomu, abychom k sobě cítili takovou důvěru, že i přes velkou bolest našich vnitřních dětí, dokážeme udržet srdce otevřená. Nešlo to hned. Jednou se zavřel jeden, podruhé druhý. Naše láska a touha duše však byla silnější. A tak jsme spolu s vyvíjejícím se životem uvnitř mého lůna uzdravovali i malou Denisku a Filípka, kteří víc než cokoli potřebovali především naši pozornost, lásku a bezpečí.

Těhotenství jsem si moc užívala. Touto počáteční katarzní fází jsme s láskou prošli a oba se těšili z mého požehnaného stavu a opatrovali dušičku, která se k nám rozhodla přijít. S Nataikem jsme mluvili, hladili stále bříško a vnímali, jak i on s námi komunikuje. Bylo to nádherné období.

S dalším průběhem těhotenství začaly vyvstávat na světlo světa i vzpomínky z našich vlastních porodů. Měli jsme potřebu víc zjistit o tom, jak jsme vlastně my sami přišli na svět. Jaký byl náš vlastní porod. Máma mi vlastně o porodu moc neřekla, už si to nepamatovala. V podstatě odpověď byla, že porod byl pohodě a celkem rychlý. Pak mi také řekla, že byla nastřižená a pak měla velký a bolestivý hematom, nemohla pořádně chodit ani sedět. Jak tomu v tu dobu bylo snad u každého z nás, matkám jsme byli odebráni a ty nás viděly na kojení a v určených časech. Filip se narodil předčasně a doktoři mu nedávali moc šancí na přežití. Ostatně o tom už něco málo psal ve svém článku a pár odstavců níže.

Začali jsme velmi hluboce vnímat pocity, které jsme jako miminka měli. Jak jsme potřebovali ihned mámu, která nebyla, jak bolestný byl náš příchod na svět, náš první nádech, pláč, cizí lidé, nůžky, odstřižení od placenty, ostré světlo, sterilní prostředí, zvuky…

Víc a víc jsem si uvědomovala, že chci na svět přivést své dítě jinak. Vnímala jsem, jak zásadní je, jak se narodíme. Jak celý tento proces počínaje tím, jak jsme počati, celým těhotenstvím i porodem ovlivňuje to, jací jsme dnes.

Těhotenství jsem si tak užívala, že jsem neměla potřebu chodit k doktorovi na pravidelné prohlídky. Přišlo mi obtěžující chodit do nemocničního prostředí, čekat v čekárně, nechat se obtěžovat rušivými pseudo – strachy, vystrašenými maminami a nechat si dělat všemožná vyšetření. Cítila jsem se skvěle a věděla jsem, že je vše v pořádku. Natolik jsem již vnímala své tělo a své pocity, že jsem nepotřebovala ujištění zvnějšku, že je vše v pořádku.

Celé tělo zažívá úplnou změnu, děťátko se vyvíjí ohromnou rychlostí a vnímala jsem, že je tento čas potřebný k tomu, abych odpočívala a nechala tělo, které nejlíp vědělo, co má dělat, bez zbytečných zásahů a „systémových“ stresů. Přišlo mi absurdní nechat si vzít hned 6 zkumavek krve, kdy se tvoří nová pro miminko jen proto, aby mi mimo běžné hodnoty zjistili krevní skupinu, kterou pochopitelně znám. Znamenalo by to i různé testy, doporučení, varování, strašení, potřeba dělat vaginální vyšetření, ultrazvuky atd.

Myslím, že není třeba se teď rozepisovat a škodlivosti ultrazvuků – zvláště těch nových, které jsou 10x silnější jako ty co byly před rokem 2004 . To, co ultrazvuky způsobují miminkům v děloze a jaký to může mít na ně dopad, si každý může zjistit sám. Podle výzkumů je možné narušení migrace neuronů, což může vést od poruch pozornosti k autizmu a jiným poškozením nervového typu.

Místo 3D foteček z ultrazvuků do alba, jsme si raději dali skvělé jídlo z Govindy. Nakonec i doktorka, kterou jsme našli v 5. měsíci těhotenství akceptovala naše požadavky a sama měla informace o škodlivosti ultrazvuků. Akceptovala i to, že nechci vaginální vyšetření a bříško poslouchala dřevěným naslouchátkem. Jediný ultrazvuk, který jsem absolvovala trval pár sekund starším ultrazvukem asi měsíc před porodem. Chtěla jsem mít jistotu, že je děťátko otočené hlavičkou dolů, i když i to jsem věděla a cítila. Přesně si pamatuju tu noc, kdy se Nataiko v bříšku otočil. Jen samotná vyšetření a návštěvy lékařů v průběhu těhotenství jsou na samotné téma. Já jsem zkrátka cítila, že chci svému tělu a tomu, že právě vytváří nový život dát potřebný klid bez zbytečného zatěžování a stresů a miminku potřebný klid pro jeho vývin. Stvoření nového života jsme chovali ve velké lásce, úctě a vděčnosti.

Jak se blížil porod, vyvstávaly ve mě opět menší či větší strachy z porodu samotného. Především se to týkalo možné bolesti, potažmo všech dnes už standardních zážitků jako je například natržení. Když jsme opět tyto strachy s Filipem uzdravovali a léčili, uvědomila jsem si, jak moc jsou to převzaté strachy z předešlých generací. Tam jsem si vzpomněla například i na zážitek s hematomem a bolest, o které mi máma pověděla. Když jsme s léčením začali, zjistili jsme, že strach z natržení byl opravdu v těle přítomný a mé uvolnění, co se tohoto týká bylo jen asi třicetiprocentní.

Léčením jsme však vše uvolnili a dopředu můžu teď napsat, že při mém přirozeném porodu doma se žádné, byť sebemenší natržení nekonalo. A to je jeden příklad našeho léčení před porodem z mnoha.

Víc a víc jsme se na miminko těšili a já jsem cítila, jak ve mě roste stále větší vnitřní síla, jistota a důvěra v sebe i v celý porod. Důvěra v nás tři. Mě, Filipa i Nataika. Ostatně Nataiko byl právě ten, kdo nám v průběhu celého těhotenství ukazoval cestu a ujišťoval nás, že je vše v pořádku.

Díky našim prožitkům nyní můžeme pomáhat těhotným ženám s jejich konkrétními strachy, aby byly uzdravené a propuštěné. Aby byly při porodu co nejvíce uvolněné a s důvěrou vešly i do samotného porodu.

Filip: Pre mňa bolo naše tehotentsvo doslova prerodom. Myslel som si, že som nad vecou a už mám v živote skoro všetko zvládnuté. Maska opadla. A ja som uvidel svoj život v pravde ako naozaj je. Uvidel som pripútanosti a previazanosti. Uvidel som v plnej nahote ako to vo svojom živote mám, čo žijem, čo ma formovalo, čo ma stále drží a čo ovplyvňuje a manipuluje moje správanie.

Vďaka Deniske a nášmu dieťatku v brušku som mal možnosť pozrieť sa pravde do očí, uvidieť svoj život bez ilúzií a spraviť zmeny. No a v tom to prišlo, uvoľňovanie a transformácia prebiehala niekedy formou dosť búrlivých vnútorných aj vonkajších otrasov.

Kým sme s Deniskou prišli na to, že sú to naše zranené deti, stálo nás to dosť sĺz a emócií. Rozhodli sme sa, že keď nám to takto krásne ide, tak to treba využiť. Je to jedinečná príležitosť na transformáciu starých záťaží, rodových programov a vydláždená cesta k oslobodeniu a uvoľneniu srdca.

Potom sme už dokázali zostať pri konfrontáciách našich vnútorných detí s aspoň „privretým“ srdcom, to znamená s nie úplne zabuchnutými dverami počas explózií hnevu, úzkosti, strachov a všemožných minulých zranení a ublížení. No a tie dvere sa postupne otvárali až zostali otvorené.

Dieťa v brušku prináša do každej rodiny nové frekvencie lásky a jednoty, ktoré nám ponúkajú možnosť a vytvárajú priestor na oslobodenie a vymotanie sa z automatizmov a naprogramovaného jednania prevzatého od rodičov, starých rodičov, školy, priateľov, nepriateľov, okolia…

Skúste si teraz spomenúť na základe akého impulzu ste urobili poslednú vec v súvislosti s Vašim partnerom, rodičmi, priateľmi. Bolo to Vaše slobodné rozhodnutie, alebo to bolo splnené očakávanie tých druhých, prípadne to bola reakcia podobná reakciám Vašich blízkych.

Chceli ste to spraviť presne tak, ako ste to spravili, alebo by ste to spravili úplne inak, keby ste sa mali rozhodnúť tak, ako to cíti Vaše srdce. Ako sa vraví keby nebolo keby, boli by sme v nebi a je to pravda, stačí prestať používať keby a robiť to čo cítime. K tomu nás priviedlo naše tehotenstvo.

Prebudili sa vo mne existenčné obavy týkajúce sa uživenia rodiny, nášho ďalšieho života a začali sa vo mne ozývať nevyriešené a prevzaté programy od rodičov. Ich očakávania, zlyhania, programovania. Ich vlastné „neplánované“ tehotenstvo so mnou a to čo prežívali. Ich nenaplnený vztah a všetko čo to prinášalo.

Nikdy som tak nevnímal, ako veľmi je pravdivé, že deti vnímajú a v prvých rokoch života nekriticky prijímajú všetko, čo prichádza od rodičov.

To sa stáva doslova našou základňou.

V tomto prípade ako sa objavovali tieto „starožitnosti“, tak som túto rodičovskú základňu mohol prekopávať a hľadať svoj pôvodný plán duše. Ide o to rozlíšiť, čo je od rodičov, starých rodičov a prarodičov a necítíme to v súlade so svojim srdcom a to pretransformovať a uvoľniť.

To, čo je užitočné a cítime sa s tým v súlade, ponechať. Mne k tomuto procesu transformácie pomohol pobyt v tme, kde som vypol na dva týždne hlavu a mohol sa stretnúť s najvnútornejšími strachmi. Tak sa mi objavili zážitky z pôrodnice, kde mi lekári nedávali šancu na prežitie po odlúčení od matky a prevezení do inej nemocnice. Ako hlboko zostanú tieto pocity zúfalstva, úzkosti a strachu z prvých týždňov po pôrode, som vôbec netušil, kým som sa s nimi osobne stretol. Pri vlastnom regresnom posunutí do tohto obdobia, som si znova so všetkými pocitmi prežil tie desivé chvíle.

Tak ako sme z vnútorného pocitu chceli, naše ešte bruško obývajúce dieťatko odľahčiť od „rodových“ programov, odľahčili sme aj seba. Som veľmi vďačný za tento požehnaný čas. Som zo srdca vďačný Deniske a Nataikovi, že mi tento priestor poskytli. Som vďačný za silu a dôveru, ktorú som takto mohol objaviť. Dôveru v život, v seba a svoje pocity. Dôveru v život a dôveru v nás.

Na to aby mohol byť muž mužom, potrebuje ženu. A keď muž takúto milujúcu, skvelú a skutočnú ženu má, je mu požehnaním, tak ako mne milovaná Deniska.

Vnímaví a odvážni muži, máme tú silu byť horou, stabilným prístavom, priestorom bezpečia pre naše ženy a naše deti.

Máme veľké srdcia plné lásky a vieme ju aj prejavovať. Nie je v živote nič dôležitejšie ako zdielanie lásky a udržiavanie jej prúdu. Nič Nám neprinesie viac ako úprimne zo srdca milovaná žena a deti.

Som vďačný, že som každý okamih mohol tráviť spolu s milovanou Deniskou a našim synom. Sú to chvíle, ktoré si nekúpite. Tá pomyselná obeť vo forme zmeny pracovného rytmu, a zmeny záujmov a trávenia času, nie je obeťou ale požehnaním. Ak môžte buďte so svojimi ženami vnímavo a otvorene čo najviac času. Je to požehnaný čas, kedy vaša žena nemá v brušku „len“ vaše dieťa ale celé stvorenie. Je to požehnaný a liečivý priestor pre všetkých.

Denisa: Díky všem našim zážitkům spojenými s tímto obdobím bych ráda všem ženám za sebe napsala tohle. Milované, tím, že nosíte v lůně nastávající nový život, jste v požehnaném stavu. Jste požehnané a pod velkou ochranou. Pokud se tomu otevřete, máte více než kdy jindy možnost vnímat napojení na celé Stvoření a hlavně na Matku Zemi. Stáváte se jí. Jste jí tak blízko, jako ještě nikdy předtím. Jste rodící, pečující a vyživující síla pro své děťátko stejně jako je Matka Zem pro nás lidi. Matka Zem vám v tento čas předává spoustu znalostí a zkušeností, které, pokud se celému procesu otevřete, přirozeně vstupují do vašeho vědomí a těla. Vaše tělo funguje jako automat a přesně ví, co má dělat. Vše se v něm vyvíjí tak, jak má. Tato ohromná láskyplná bytost – Země i celý Vesmír vás podporují. Jste v jejich přízni. Vlévá se do vás nevídaná energie, ohromná láska, vděčnost, důvěra v život a obrovská vnitřní síla. Vy samy dobře víte, jak se cítíte, vy samy nejlépe vnímáte své tělo a to, co se v něm děje, zvláště v tomto období. Důvěřujte si a důvěřujte svému tělu. A pokud vyvstane jakýkoli strach či nepokoj, přijměte ho a uzdravte. Pokud je větší, než dokážete samy zvládnout, pak jsme tu například my, kteří vám s láskou rádi pomůžeme, abyste se opět navrátily na krásnou vlnu tohoto požehnaného stavu.

Celé těhotenství i porod je ohromnou příležitostí pro vnitřní přeměnu, pro uzdravení mnohého, co bychom jindy uzdravovali dlouhé roky. Mluvím teď nejen k ženám, ale i k mužům, protože jich se to týká také. Tato vnitřní přeměna je možná i u nich, pakliže se otevřou všemu, co jim toto období zrcadlí a ukazuje.

Buďte v přírodě, vnímejte Zemi a její ohromnou podporu. Kdybyste jen dokázali vidět a vnímat, jak se všechny zemské bytosti z nového života těší, jak je Maminka Zem vděčná za každý nový život. Jak nás všechny podporuje v tom, abychom na svět přiváděli děti v posvátném prostoru plném lásky a vděčnosti.

Milované nastávající maminky, vnímejte své tělo velmi pozorně. Projevujte mu úctu a vděk za to, jak dává vzniknout novému životu. Pečujte o něj, pečujte o sebe a co víc, nechejte o sebe pečovat. Dovolte to svým partnerům a povězte jim, co potřebujete a jak se cítíte.

Milovaní muži, pečujte o svou partnerku a nastávajícího potomka se vší láskou. Buďte přítomni celému tomuto procesu. Vnímejte ho, otevřete se mu a dostane se vám ohromných darů, které jen tak někde nenajdete. Je to ohromná příležitost i pro vás. Můžete se naladit na tento proces a vnímat kouzlo a sílu celého Stvoření, jak proudí i vašim tělem. I k vám pak bude Země i Vesmír promlouvat. Nezapomeňte je to NAŠE těhotenství a porod, nikoli těhotenství a porod mé partnerky. Dovolte si prožít celé toto období tak otevřeně a v srdci, jak to jen jde. Můžete tím jen získat.

S láskou,

© Denisa, Filip, Natai

Poznámka k šíření textu: Tento článek je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně zdrojů s aktivními odkazy. Děkujeme, My3

Filip, Denisa, Natai

Filip, Denisa, Natai

S láskou, Filip, Denisa, Natai