Mother and son (8-9) embracing, close-up

PŘEDSUDKY A PŘÍTOMNOST – PROPUŠTĚNÍ

Konstatování na článek PŘEDSUDKY A PŘÍTOMNOST a moje odpověď, která mě nenechala spát, dokud nebyla napsaná.

„Nedaří se mi odložit předsudky a zkušenosti.“

Má odpověď: „Tak je neodkládejte. Je to v pořádku tak, jak je.“

Tato milá žena ani netušila, jak moc svým konstatování inspirovala mé vnitřní já. Jak moc inspirovala každého jednoho z nás a pomohla dát do slov to, co nyní budete číst. To, co se týká každodenního a skutečného života. S velkou láskou k této ženě i k vám všem milovaní.

I když se snažíme něco propustit, nepřijímáme realitu, nepřijímáme přítomnost takovou, jaká je. Chceme se jí zbavit. Chceme to mít jinak.

Celé, alespoň dle mé zkušenosti a vhledů, je to o PŘIJETÍ. Nemůžu být v přítomnosti, pokud ji nepřijímám. Kdo říká, že musí být vždy taková, jakou si ji vysním, po jaké toužím. Je taková, jaká v danou chvíli je, ať se mi to líbí nebo ne.

To, co funguje mně, je mé oblíbené POVOL. Mám ráda jednoduché věci, které cítím. Jdu do těla, ztiším se, zavřu oči a vnímám své tělo. Obrátím pozornost dovnitř. Každý člověk dokáže ve svém těle při takovém ztišení cítit napětí. V momentě, kdy věnuji pozornost místu, kde tenze je, mým uvědoměním, přijetím se uvolní, povolí. To je jediné, co cítím, že mám dělat. POVOLIT TĚLO, OTEVŘÍT SE….

V tomto povolení a cítění svého těla je pro mysl mnohem těžší vstupovat a předhazovat svá přesvědčení a rady. Když skutečně vnímám a cítím své tělo, jsem v přítomnosti – jsem v těle, jsem tu. V tomto POVOLENÍ se automaticky a přirozeně dějí dvě věci: otevírám se PŘIJÍMÁNÍ… přijímám to, co v tuto chvíli je, přijímám to, co přichází. Druhou věcí je ODEVZDÁVÁNÍ… otevírám možnost, aby odešlo to, co chce odejít. Nikoli, aby odešlo to, co já chci, nebo co si přeji. A to je velký rozdíl.

Vždy si vzpomenu na svého syna. Je to přesně jako s dětmi. Něco se mu stane a běží za mnou. Vezmu ho do náruče, bez jakýchkoli otázek a vyptávání ho držím v láskyplném obětí. Potvrdím to, co cítí tím, že tu skutečně jsem. Ve chvíli, kdy to přejde, odejde a jde vstříc dalším dobrodružstvím. Nejsem to já, kdo určuje, jestli odejde z mé náruče a kdy odejde.

A takto je to i s věcmi v našem životě. Jakákoli touha změnit to, co v danou chvíli je, znamená nepřijetí. Toto nepřijetí vytváří konflikt v nás samých. Chceme to jinak, chceme se něčeho zbavit, něco propustit, nemít něco, co v danou chvíli jednoduše „JE“.

Uvědomila jsem si, že takováto snaha není nic jiného, než forma manipulace. Chceme manipulovat přítomnost svou vůlí. Mysl je velmi zkušená. Když už dokážeme vidět manipulaci přímo, převleče se do líbivějšího, „duchovnějšího“ kabátu a nabídne afirmaci nebo řízenou „meditaci“ pro propuštění toho, co nám „neslouží“. Nabídne nám něco, co tak snadno neprohlédneme, co naopak přivítáme jako zaručený způsob, který nám pomůže. Teď velmi jasně vidím, že je to naprosto stejná manipulace reality, jako jakákoli jiná a už chápu, proč mi to vlastně nikdy nefungovalo.

„Toužím něco propustit“ si nezadá s tím, že se „chci něčeho zbavit“. Možná to druhé je dokonce upřímnější a jasnější. Vnímáte to také? Jsme v tom tak zamotaní, jsme tak „předuchovnělí“, že ztrácíme spojení se sebou, se svými pocity, svým srdcem, s tělem a se Zemí.

Všude se píše, jak jsme postoupili, jaké skoky ve vědomí děláme, jak se prosvětlujeme, transformujeme, kalibrujeme, atd.. Jaká past to však dokáže být. Najednou nevidíme to, co bylo našim očím jasné hned. Najednou se dokáže taková manipulace nás samých, přeměnit tak, že ji vnímáme jako něco vznešeného, duchovního a moudrého. Je to však stejná iluze mysli, jakou byla dřív. Jen převlékla svůj kabát a přizpůsobila se momentálnímu vnímání, aby nebyla tak snadno odhalená.

Píšu to tak, jak cítím, bez zesměšňování a snižování čehokoli. Naopak. Jsem toho součástí stejně jako každý jeden z vás. A stejně jako každý jeden z vás mám možnost skutečně zřít, spatřit, cítit a vnímat a díky tomu z toho celého vystoupit.

Zjistila jsem, že skutečně otevřené SRDCE přijímá… přijímá to, co je bez hodnocení a soudů, SRDCE nemá ve zvyku sebemrskačství a podporování trpitelství. SRDCE PŘIJÍMÁ.

SRDCE vás ctí… SRDCE vás miluje, srdce vám neustále jemně šeptá, jak jste úžasní takoví, jací v danou chvíli jste, ať už prožíváte a děláte cokoli.

Když se dostanu ze svého těla, když se odpojím od sebe sama, od svého cítění, vnímání, od svého srdce, život je během vteřiny jiný, můj pohled na sebe sama je jiný, můj pohled na svět je jiný. Najednou vnímám všechny ty myšlenky, které tu jednoduše existují a nepatří ani jednomu z nás. To my si je velmi rádi bereme za své a na jejich základech dokážeme žít život za životem.

Napsala jsem svoji zkušenost, své prožitky, své vhledy. S někým z vás mohou souznět, někoho inspirovat, někdo je může zesměšnit nebo dostatečně logicky zargumentovat. Vše je tak, jak je. Je to v pořádku.

Ostatně to, co kdy řekneme nebo napíšeme, ať už jsme sebevětší „guru“ nebo uctívaná celebrita, vypovídá především o nás samotných. A tak přátelé, tohle je můj svět, takto vnímám, takto žiju, takto JSEM. Nikoho nenutím, aby s tím, co cítím, souhlasil. Jen ať si najde, se vší úctou a láskou, „svoji“ cestu. To je totiž to, co se počítá.

S láskou k nám všem.

Velké obětí,
Denisa
www.bytvsrdci.org, www.jeshua.cz

Filip, Denisa, Natai

Filip, Denisa, Natai

S láskou, Filip, Denisa, Natai