body

Naše těla

Milí Přátelé,

tento článek jsem psala 28.8.2013. Netušila jsem, že za necelý 1,5 roku už budu na svém těle chovat našeho syna. Netušila jsem, jak moc bude tento článek aktuální a jak moc budu znovu prožívat to, co jsem psala. Chceme tento článek ještě jednou uveřejnit, jelikož si to velmi žádá. Po prožitém porodu našeho syna v teple domova a v ohromné úctě a lásce k celému stvoření a svému tělu, po znovu přijetí své síly, svého středu ve svém břiše, tato slova získávají ještě větší sílu a otevírají tak toto pole dokořán.

Vstupte milovaní. A vězte, že tu na Zemi, dojdeme ke své pravé podstatě, ke svému “osvícení” pouze prostřednictvím TĚLA.

Víc vám rádi popovídáme na setkání Gošárníků v Brně v sobotu 14.12. odpoledne. Těšíme se na Vás. S láskou, My3

NAŠE TĚLA

Milí Přátelé,

v této době zvyšování vibrací, napojování se na vesmírnou moudrost a různých zajímavých konstelací na nebi mě to vede zpět k sobě, k Zemi, ke svému tělu. Stále vnímám, jak máme tendenci utíkat pryč, hledat venku. Čekáme, že přijde vlna světla, že se otevře portál, zvýší se nám vibrace a postoupíme dál. Tím světlem jsme však my, my jsme tím portálem.

Jak dovolit tomuto světlu, aby se skrze nás projevilo? Kde začít? Snažit se meditacemi dostat mimo své tělo? Prosit o mimosmyslové schopnosti, abychom viděli to, co běžně k vidění není? Dle mého je odpověď blíže, než čekáme a jednodušší, než si myslíme. Opět to vše začíná a končí u nás… a když říkám u nás, mám tím na mysli i naše tělo.

Jako duše sestupujeme do tělesné schránky. Zvolili jsme si žít na Zemi v lidském těle a pomoci tak planetě Zemi zvýšit vibrace. Žijeme v těle nespočet životů, abychom ochutnali a zakusili vše. Stále však máme tendenci utíkat z něj pryč. Pořád je pro nás tělo něco druhořadého.

Uvědomila jsem si, že vše začíná už tehdy, když sestupujeme jako duše do matčina lůna. Všechny její pocity, zvyky se odráží i v nás. Rosteme a vyvíjíme své tělíčko, cítíme, jak se sama maminka o sebe stará, jak pečuje o své tělo i svou duši. Vnímáme to.

Pro duši je těžké vstoupit do ohraničeného prostoru, do těla, které je energeticky husté. Když nás matka přivede na svět, strkají do nás různé hadičky, plácají nás, umývají a my na svém malinkém tělíčku cítíme bolavé a nepříjemné věci. Náš první kontakt je většinou s cizím člověkem, který k nám přistupuje s nevelkým zájmem.

Jaké by to bylo narodit se do rukou svých nejbližších, ihned spočinout na matčině těle, vnímat zde na Zemi ohromnou lásku a přijetí. Jako duše si vybíráme, kam jdeme a ne vždy je tohle možné. Snažím se však nastínit, jak od samého počátku hraje naše tělo a přístup k němu v našem životě významnou roli. Většina z nás se to učí až během svého dospělého života, ale tím, že touto cestou jdeme, zanecháváme stopy pro ty, kteří jdou po nás. Můžeme svým dětem umožnit, aby už samotný vstup na tuto krásnou Zemi zažívaly s láskou a přijetím.

Jako malé děti si začínáme postupně své tělo uvědomovat, protahujeme se a vpouštíme svou duši do všech koutů tohoto malého tělíčka. Často jsme však dlouhou dobu sešněrovaní v zavinovačkách, ponecháni v leže a znovu si uvědomujeme, jak je naše tělo překážkou. Miminka dostávají ze sebe energii prostřednictvím matky. Když jsou miminka nošeni u své matky na těle, zároveň skrze její tělo mohou být blíže k tomu svému. Svou energii odevzdávají ven prostřednictvím matčina těla. Přístup rodičů k dítěti a jeho tělu je ohromně důležitý. Láskyplné doteky, hlazení, masáže, umožňovat miminku uvědomovat si pomalinku svou tělesnou schránku jemným a hřejivým způsobem, je ohromnou podporou pro duši. Pomáhá jí to, aby se na Zemi cítila bezpečně a doma.

Když rosteme, začínáme vnímat, že je tělo něco druhořadého. Nesmíme na něj sahat, neměli bychom dělat to či ono. Láskyplných projevů je méně a méně. Vnímáme kolem sebe své blízké, kteří nemají svá těla rádi, stále jim na nich něco vadí, rádi by vypadali jinak, těla často bolí a překáží. Jak se naše těla mění a dospívají, je těžší a těžší jejich změny přijímat. Začínají se podobat těm dospělým a my přece vidíme, že dospělá těla jsou velkou zátěží a důvodem k nespokojenosti.

Proč nemůžeme být pořád ta malá, roztomilá dítka? Proč má vše v souvislosti s tělem větší a větší tendenci být problémem? Ze všech stran vidíme, jak by mělo správné, krásné a zdravé tělo vypadat, jaké by mělo být, aby bylo dokonalé a líbivé. Na svá těla klademe větší a větší nároky. Zatěžujeme je psychicky i fyzicky, trestáme je a jsou pro nás přítěží.

Uvědomujeme si, že je pro nás tělo zde na Zemi významné? Vybrali jsme si právě lidská těla, abychom mohli zažívat nespočet impulzů a vnímat Zemi v celé její kráse. Ať se nám to líbí nebo ne, naše duše se na Zemi projevuje prostřednictvím těla. Pro duši je velmi těžké projevit se v celé své kráse, v celém svém potenciálu, velikosti a záři, když jí v těle chybí prostor, když jsou v těle bloky a je obtěžkáno tolika bolestmi a zavržením.

Stále opomíjíme, že přístup k našemu tělu je významnou součástí zvyšování vibrací na Zemi, zvyšování našich vibrací. Hledáme stále něco vznešeného, něco nebeského a opět nás to znovu a znovu vrací k sobě. Tak, jak pečujeme o své tělo, pečujeme o svou duši a naopak. Nelze dělat jedno a zapomínat přitom na druhé.

Tělo je úžasným nástrojem, skrze který nám duše posílá zprávy. Prostřednictvím jeho vjemů, nemocí, bolestí, pocitů k nám promlouvá naše duše. Se svou duší se snažíme stále spojovat přes vyšší čakry, meditace, změněné stavy vědomí. Naše duše k nám však hovoří stále a nejdokonalejším nástrojem je jí právě tělo.

Vše, co se nám v těle a na těle odehrává, je pro nás vzkazem duše. Snaží se, abychom své tělo očišťovali od svých bolestí a nánosů, abychom propouštěli břemena a zranění, která se týkají nejen nás, ale celých našich rodů. Tím, že to uděláme u sebe, pomůžeme i našim blízkým. Není na to třeba žádného zázraku, vše máme ve svých rukou. Stačí začít u toho, že si budeme své tělo víc uvědomovat, pečovat o něj, povídat si s ním. Sledovat, kde je zablokované, kde energie neproudí a svou pozornost přenášet na ona místa.

Pořád máme tendenci svá těla zdokonalovat, dřít a cvičit, aby vypadaly co nejdokonaleji. Pozorujme, zda to dělá našemu tělu dobře. Je to skutečně naše tělo, které má rádo, když ho přepínáme, když mu nakládáme? Není to spíš naše mysl, která pak vnímá tělo jako krásnější a zasluhující si větší úctu? Co všechno jsme s tělem schopni dělat, abychom ho alespoň do nějaké míry přijali.

Někdy už dokážeme vzít v úvahu fakt, že když děláme věci ze svého srdce, jdou lehce a snadno. Když jsou v souladu s naší duší, vše je připraveno a tvoříme s radostí. Proč by to tak nemělo být i s naším tělem? Líbí se našemu tělu, co v danou chvíli děláme? Je mu dobře, když tančí, když se protahuje, když relaxuje, když mu dopřáváme koupel, když mu dáváme svou pozornost láskyplnou cestou nebo potřebuje dřít a na svých bedrech nosit těžkosti světa a naši věčnou kritiku a nespokojenost s ním?

Zkusili jste si někdy pustit hudbu, nacítit se na její rytmus a nechat, ať si tělo dělá, co chce? Jak snadno se pak dají odhalit všemožné bloky. Jsme zvyklí tančit s ohromnou energií a vervou, děláme různé kroky, pohybujeme pánví. My však máme i ruce, prsty, hlavu, ramena. Zkusili jste se někdy při hudbě jen uvolnit a sledovat, co vaše tělo dělá? Jak začne třeba jen pohybovat jedním prstem? Jak pomalu oživuje samo sebe, každou svoji část? Je to tanec duše a těla. Tento tanec se mění jako život sám. Jednou je pomalý a něžný, chvíli je zase energický a silný. Je krásné si při pohybu uvědomovat, co naše tělo dokáže, jak skrze něj proudí tvořivá energie.

Nemusí to být jen tanec, je to žití samo, tvořivé žití. Díky svému tělu můžeme tvořit tolik krásného. Milovat sebe, milovat své tělo, díky kterému se můžeme zde na Zemi projevit, je základ.

Každý máme jiné tělo. Každé tělo (každá duše) potřebuje v danou chvíli něco jiného. Nelze tedy dát jasný návod a recepty, jak se tomu děje při různých druzích stravy, cvičení, meditačních technikách atd. Vaše tělo samo nejlíp ví, co potřebuje a snaží se vám to vždy sdělit…duše k vám prostřednictvím něj hovoří. To, co však potřebuje a přivítá každé tělo, je láska k němu. Jeho přijetí a pečování o něj.

Uvědomme si, že k tomu všemu patří i námi velmi zavrhovaná sexualita, která však může být velmi posvátná. Sexuální energie je tvořivou energií, je to životní síla, která zásobuje naše tělo a duši energií. Otevírá nás ohromné moudrosti, která je v nás uložená. Oživuje, ozdravuje a omlazuje naše tělo, všechny jeho orgány. Postupně k tomu všichni dozráváme svými vlastními zkušenostmi a prožitky. Nelze vstoupit do posvátnosti a tajemství lidského těla a jeho energií, aniž bychom nejprve primárně nezakusili to tělesné. Můžeme se něčeho dotknout fyzicky a přitom je také možné cítit a vnímat jemné energie, které jsou pevnému sevření neuchopitelné.

Cítím to tedy tak, že našim úkolem je otevřít své tělo natolik, aby se duše skrze něj mohla plně projevit, aby mohla zářit v celé své velikosti. Otevřít tělo znamená milovat ho, pečovat o něj s vděčností a láskou, poslouchat jeho signály a nalézat společnou řeč. Vše je propojené. Tělo je nástrojem naší duše. Čím více energie bude tělo cítit, čím více světla do něj naše duše bude moci vložit, tím víc s ní budeme v souladu.

Spousta lidí už dokáže se svou duší komunikovat přímo. Cítím však potřebuji jít do základů a umožnit tak úplně každému, aby navázal se svou duší vztah, byť může mít pocit, že nic necítí, nevnímá a nevidí. Tělo máme všichni a prostřednictvím něj cítíme a vnímáme. Tam to může začít. Ti, kteří jsou více ve vyšších čakrách, by měli zase sestoupit i do těch nižších a navázat se svým tělem spojení. Jen tak můžeme být plně propojeni s planetou Zemí, na které žijeme. My jsme portálem, my jsme kanálem, kde se setkává zemská a nebeská energie. Ani jedna z nich není výš nebo níž.

V Zemi je ukryto tolik moudrosti, že se nám o tom ani nezdá. Všechny duše, co tu byly před námi, i naše duše, které tu již prošly nespočet životů, sem přinesly ohromné množství moudrosti. Vše je tu ukryté, vše je v Zemi uložené, nikam se to nevytratilo. Samotná Země je moudrou a láskyplnou bytostí.

Pojďme tuto moudrost prostřednictvím sebe, svých těl, svého života nasávat, prožívat, přijímat a dávat. Moudrost Nebe, moudrost Země… to vše je v nás. Jediné, co je pro to třeba udělat je otevřít své tělo a dovolit, ať naše zářivá a nádherná duše vstoupí do všech jeho buněk, do všech jeho zákoutí. Nechť se skrze naše tělo plně projeví zde na Zemi. Čím víc naše těla otevřeme, tím víc energie a světelných vibrací do nich budeme moci přijímat. To je náš úkol. Ukotvit toto světlo a vibrace v našem těle, zde na Zemi. Buďme zde, není třeba utíkat. Přinášíme Domov na Zemi.

S láskou,

© Denisa, 28.8.2013
www.bytvsrdci.org, email: my3@bytvsrdci.org

Poznámka k šíření textu: Tento článek je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně zdrojů s aktivními odkazy. Děkujeme, My3

Filip, Denisa, Natai

Filip, Denisa, Natai

S láskou, Filip, Denisa, Natai